Panelový byt má jednu zásadní vlastnost, která se při běžném větrání často přehlíží: je to uzavřený systém. Okna sice otevřete, čerstvý vzduch proudí dovnitř, ale ten vydýchaný nemá kudy odcházet. Většina lidí spoléhá na to, že stačí otevřít okno a vzduch se sám vymění. Jenže fyzika je neúprosná. Bez druhé cesty, kterou by vzduch mohl unikat, se v místnosti vytvoří jen krátkodobý vír u okna, zatímco zbytek prostoru zůstává stagnující. Výsledkem je pocit vydýchanosti i po dvaceti minutách větrání.

Klíčovým prvkem, na který se zapomíná, je mezera pod dveřmi a proudění vzduchu mezi místnostmi. Pokud jsou dveře těsné a podlaha je zakrytá prahem nebo kobercem, vzduch z obývacího pokoje se do kuchyně, na chodbu nebo do koupelny nedostane. Přitom právě tam bývá odvodní prvek – ať už je to digestoř, ventilátor v koupelně nebo přirozený tah komína. Bez propojení přes dveřní mezery se z bytu stane sled oddělených krabic, kde se každá místnost větra sama za sebe, ale nikdy pořádně.

Řešení není složité. Stačí zkontrolovat, zda pod dveřmi zůstává alespoň dvoucentimetrová štěrbina, případně ji obnovit. Někdy postačí seříznout spodní hranu dveří, jindy pomůže mřížka ve dveřích. Důležité je, aby cesta vzduchu zůstala volná od okna až po odvod. Až potom má smysl mluvit o efektivním větrání. Otevřené okno je začátek, ale bez průchodu vzduchu skrz celý byt zůstává jen polovičním řešením. Panelový byt není špatný, jen potřebuje respektovat základní principy proudění.