Vysušení zdiva je jen první krok. Řada majitelů domů po odvlhčení zjistí, že se plíseň objevuje znovu, často i na místech, která byla předtím suchá. Důvod nebývá ve špatně provedené sanaci, ale v každodenním provozu budovy. Vzduch v interiéru má určitou relativní vlhkost a teplotu, a pokud se dostane na chladný povrch, začne kondenzovat. Právě tato kondenzace, nikoli vzlínající vlhkost, stojí za většinou opakovaných výskytů plísní.

Zjistit skutečnou příčinu znamená měřit, ne hádat. Vlhkost vzduchu nad 60 % při běžném pokojovém provozu vytváří podmínky pro růst plísní na tepelných mostech, rozích místností a za nábytkem. Mnozí lidé se snaží vlhkost snížit improvizovaně, například účinek misky s vodou na radiátoru bývá často přeceňován a v některých případech situaci spíš zhoršuje. Miska s vodou může krátkodobě zvýšit vlhkost v suché místnosti, ale rozhodně neřeší příčinu kondenzace na stěnách. Bez vlhkoměru a bez pochopení proudění vzduchu se opakované plísně nedají odstranit.

Větrání je nejúčinnější nástroj, který máte k dispozici, ale musí být správné. Krátké intenzivní vyvětrání, kdy otevřete okna na několik minut dokořán, vymění vzduch rychleji a ochladí stěny méně než celodenní mikroventilace. Dlouhé otevření okna v zimě ochlazuje zdivo natolik, že se na něm po zavření začne srážet voda. Stejně důležité je nepřekážet proudění vzduchu. Nábytek těsně u zdi, závěsy přes radiátory a sušení prádla v obytných místnostech vytvářejí mikroklima, ve kterém plíseň přežívá i po sanaci.

Trvalé řešení stojí na třech pilířích: udržovat relativní vlhkost pod kontrolou, pravidelně a správně větrat a odstranit tepelné mosty, kde dochází ke kondenzaci. Pokud se plíseň vrací i po vysušení zdiva, je nutné hledat chybu v režimu užívání, ne v sanačním zásahu. Bez měření a bez změny návyků se problém vrátí, i když byly stěny dokonale suché.