Vlhkost v bytě se řeší dvěma zcela odlišnými cestami. Na jedné straně stojí elektrické odvlhčovače, na druhé pasivní pohlcovače, které pracují bez proudu. Rozdíl není jen v ceně, ale hlavně ve výkonu, hlučnosti a v tom, kolik vlhkosti jsou schopné z prostoru skutečně dostat.

Elektrický odvlhčovač funguje na principu kondenzace nebo adsorpce. Vzduch se nasává přes chladič, voda zkondenzuje a odtéká do nádržky, případně hadicí do odpadu. Výkon se pohybuje od několika decilitrů do desítek litrů za den. Spotřeba se u menších modelů drží kolem 200 až 400 W, u výkonnějších jednotek roste. Výhodou je rychlost a přesná regulace pomocí hygrostatu. Nevýhodou je hluk kompresoru, nutnost pravidelného vyprazdňování nádržky a závislost na elektřině. U pasivních pohlcovačů je situace jiná. Ty pracují na bázi hygroskopických materiálů, nejčastěji chloridu vápenatého. Voda se váže do soli a vzniká roztok, který se vylévá. Účinnost je nižší, obvykle kolem půl litru za den, a rychlost závisí na proudění vzduchu v místnosti. Na trhu existují různé varianty a jejich reálné možnosti popisují pohlcovače vlhkosti se solí v praktickém přehledu, který pomůže nastavit očekávání.

Volba mezi oběma typy závisí na konkrétním problému. Elektrický přístroj dává smysl tam, kde je potřeba vlhkost srazit rychle a držet ji na stabilní úrovni. Hodí se do sklepů, garáží, sušáren nebo do bytů po povodni. Pasivní pohlcovač se uplatní ve skříních, šatnách, obytných vozech, na chalupách bez elektřiny nebo jako doplňková ochrana menších uzavřených prostor. Nejde o náhradu, ale o dvě různé kategorie s odlišným použitím.

Z praxe vyplývá jedno doporučení. Pokud vlhkost přesahuje 70 % a drží se dlouhodobě, pasivní řešení problém nevyřeší, pouze ho zmírní. Elektrický odvlhčovač je v takovém případě nutností. Naopak v prostorách, kde je vlhkost mírná a kolísá sezónně, stačí sůl a pravidelná kontrola. Kombinace obou přístupů bývá nejrozumnější volbou, protože každý pokrývá jinou část problému.