Domácí kancelář často vzniká improvizovaně – kout v obývacím pokoji, část jídelního stolu nebo okraj ložnice. Během několika týdnů se na pracovní ploše nahromadí hrnky, kabely, diáře, sluchátka a štos papírů. Nejde jen o estetický problém. Každý předmět, který nemá své místo, odvádí pozornost a prodlužuje dobu, než se pustíte do práce. Řešení nezačíná u koupě další krabice, ale u rozhodnutí, co má být skutečně po ruce a co může zmizet z dohledu.

Základem je rozdělit věci do tří skupin: denně používané, občas potřebné a archivní. První skupina patří na stůl nebo do zásuvky v dosahu sedící osoby. Druhá do uzavřených skříněk, ideálně ve výšce, kam dosáhnete bez předklánění. Třetí do archivních krabic, které nemusí být v místnosti vůbec. Právě rozptýlení na dosah ruky bývá častým důvodem, proč se u stolu nedaří soustředit – telefon, nevyřízené účtenky nebo otevřená kniha stačí, aby myšlenky odbočily jinam.

Samotný nábytek by měl kopírovat tento systém. Zásuvkový kontejner pod stolem pojme dokumenty i nabíječky, police nad stolem udrží knihy a poznámkové bloky, ale nesmí zasahovat do prostoru před očima. Kabely svažte páskem na suchý zip a veďte je po hraně stolu, ne přes pracovní plochu. Malá otočná věž nebo boční stolek na kolečkách umožní mít tiskárnu po ruce, a přitom ji kdykoli odsunout. Důležité je, aby každá nová úložná jednotka měla jasně daný obsah – prázdná krabice se do měsíce zaplní náhodnými věcmi.

Po měsíci provozu udělejte revizi. Vraťte na místo vše, co se ocitlo mimo svou zónu, a vyřaďte předměty, které jste za celou dobu nepoužili. Domácí kancelář nepotřebuje dokonalý systém, ale takový, který vydrží i ve dnech, kdy nestíháte uklízet. Když má každá věc své místo a na stole zůstane jen to, co právě potřebujete, soustředění přestane být otázkou vůle a stane se přirozeným důsledkem uspořádání prostoru.