Majitelé panelákových bytů často řeší orosená okna, mokvající špalety a plíseň v rozích. Většina lidí hledá příčinu u radiátoru, protože právě tam očekává pohyb teplého vzduchu a vysoušení. Jenže vlhkost se ve skutečnosti koncentruje u oken, a to i přesto, že radiátor topí naplno. Důvod není v tom, že by radiátor nefungoval, ale v tom, jak se v místnosti pohybuje vzduch a kde skutečně dochází k jeho ochlazení pod rosný bod.

Teplý vzduch má tendenci stoupat vzhůru a držet se u stropu. Radiátor sice ohřívá vzduch v okolí, ale ten se ihned rozprostírá do celé místnosti, takže přímo nad topením nezůstává žádná trvale suchá zóna. U okna je situace jiná. Sklo má v zimě výrazně nižší teplotu než zbytek interiéru, a když se do jeho blízkosti dostane vlhký vzduch, rychle se ochladí. Studený vzduch nedokáže udržet tolik vodní páry jako teplý, takže přebytečná vlhkost zkondenzuje právě na skle, rámu a v okenním ostění. Radiátor umístěný pod oknem sice vytváří vzduchový štít, ale jen tehdy, když je správně nastavený a není zastíněný závěsy.

Dalším faktorem je nedostatečné větrání. V paneláku se často topí a zároveň málo větrá, protože se lidé bojí úniku tepla. Vlhkost z vaření, sprchování a sušení prádla pak nemá kudy odejít. Někdo se ji snaží řešit pomocí misky s vodou na radiátoru, což je tradiční domácí trik. Jenže voda v misce se odpařuje jen velmi pomalu a vlhkost v místnosti spíš zvyšuje, než snižuje. Pokud už se vlhkost drží u oken, je potřeba nejdřív zajistit pravidelný nárazový ventilační režim, ne přidávat další zdroj páry.

Řešení tedy nespočívá v přesouvání zdrojů tepla ani v chemických prostředcích proti plísni. Pomáhá krátké, ale intenzivní vyvětrání několikrát denně, odstranění překážek před radiátorem a kontrola, zda okna těsní. Když se vlhkost přesto drží u skel, je na místě změřit relativní vlhkost v místnosti a případně použít odvlhčovač. Teprve když je vzduch v bytě v rovnováze, přestane se srážet na nejchladnějším povrchu, kterým bývá právě okenní tabule.